Motorová Maggie vybojovala za Badyho v Kersku 3. místo
Brzy ráno přijíždíme do místa konání letošních Dogtrekkingových hrátek jarním Polabím, jimž je Kersko, malebná lesní obec spjatá se slavným českým spisovatelem Bohumilem Hrabalem, paradoxně velkým milovníkem koček:-) Ač zde dnes nebude soutěžit, doprovází nás i Bady, aby dohlédnul na zdárný průběh organizace na začátku závodu, do kterého za sebe posílá náhradnici.
Ukňouraná stafordšírská bulteriérka Maggie vydávající podivné zvuky a psovod netušící, jak ji uklidnit, rozhodně nepůsobí dojmem horkého želízka v boji o bednu, přesto nás obava z tvořících se front u prvního kontrolního stanoviště umístěného pár kilometrů za startem nutí nasadit hned na začátku ostré tempo. Daří se nám předejít několik závodníků kategorie „výlet“ a dohnat pár „midařů“, kteří vycházeli před námi. Zároveň se kolem nás míhají běžci vypadající spíše jako canicrosaři než dogtrekaři.
Kontrola povinné výbavy probíhá bez výraznějšího zdržení a my se vydáváme dál. Trasa 42,7 km není nedělní procházkou, proto řeším v hlavě dilema, zda-li držet zběsilé tempo z úvodní části nebo lehce ubrat. Běžce nedoženu a ostatní závodníky mé kategorie mám na očích nebo za sebou. Ale, co když nezvládnu otázky, na něž musím hledat odpovědi v terénu? Jedna chyba znamená deset trestných minut. Při pohledu na Maggie se rozhoduji pro první možnost – nesnižovat rychlost. Pomalu začínám věřit informacím o její hyperaktivitě. Vedle mě jde pět set koní, nadupaný motor desetiválec s neuvěřitelným výkonem a k tomu přiměřenou spotřebou (mizí půlka pamlskovníku) a nutností občasného dolití vody do chladiče (Labe, lahev v batohu).
Na soutoku Výrovky a Labe hýřím optimistickou náladou, vychutnávám si příjemné jarní počasí a uvědomuji si, jak mě tento sport baví. Být na cestě, kráčet si svobodně přírodou, mimo větší civilizaci… Do toho od startu až k Hradišťku potkávám spoustu závodníků, mezi nimi Matuše, Lucku a Denisu se smečkou anglických kokršpanělů a Martinu s bíglem Maverickem. V podstatě se posouvám od jednoho k druhému kupředu.
Krize přichází u zdymadla v Přerově nad Labem. Radostné pocity střídá psychická a fyzická únava. Asfaltová cesta vedoucí od řeky polem k obci je ubíjející. Nikdo za námi, nikdo před námi. Na kontrolním stanovišti v restauraci U skanzenu si nechávám dát do propozic razítko a přesvědčuji se u hostinského, že tu před námi již byli běžci. Z Přerova nad Labem do Starého Vestce vede tvrdá polní cesta. Mám velké nutkání to ukončit, asi jsem to s tím tempem přehnal.
Následuje jediný výstup celého závodu – Břístevská hůra. Leze se po její severní straně, kde se místy drží ještě sníh, cesta je mokrá, klouže. Na vrcholu se nachází zřícenina kaple Povýšení sv. Kříže, u ní se konečně dávám dohromady. Hecují mě k tomu dva závodníci, které sleduji z vyhlídky. Blíží se od Starého Vestce. Jsem schovaný mezi stromy, ale další úsek vede otevřeným terénem, pokud mě spatří, mohlo by je to vyprovokovat k závěrečnému soutěžení a to nechci, proto celou polní cestu od hůry až do Psáreckého lesa běžím. Ve chvíli, kdy vylézají ke kapli, stojím skryt pod stromy.
Zbylou část závodu vnímám jakoby z jiného světa. Velenka, dlouhá lesní rovinka, zatáčka, silnice na Poděbrady, necháváme projet několik aut, přecházíme, otevíráme dveře motorestu Ohio. Cíl! Objednávám si pivo a postupně zjišťuji, že náš čas 6 h 29 minut znamená umístění na 3. místě. Maggie podivným kňouráním škemrá, abychom si dali ještě jedno kolo:-) Za odměnu a k utišení dostává od organizátorky Martiny ještě před vyhlášením výsledků část výhry, poctivě si ji vybojovala, byla motorová.
Dvě fotky, pamětní list a propozice najdete ZDE.
Výsledky MID muži (42,7 km)
Peter Stolárik, Arletka, maďarská vyžla) čas 4:30
Jan Rychnovský, Esko Bohemia Labín, BOM, čas 5:50
Jiří Zita, Maggie, stafordšírský bulteriér, čas 6:29
Roman Tůma, Honeyboy Yatus, samojed, čas 6:43
Petr Havlík, Aram, hovawart, čas 6:45
Jan Pačes, Wendy a Eki, německý ovčak a laikoid, čas 8:39
Libor Bolehovský, Connie z Boršova, chodský pes, čas 8:43
Josef Trnka, Gapr (Asan Gaviro), chodský pes, čas 8:49