S Chelseou na Jednookém vlku 2014
Desítky kilometrů na Vysočině, dva týdny pauza, desítky kilometrů v Moravském krasu, dva týdny pauza, bezmála stovka v Krušných horách, týden pauza, desítky kilometrů v Kutné Hoře, týden pauza. Ležím totálně rozsekaný ve stanu na břehu Velkého Dářka, za sebou šňůru, ze které by ortopedovi vyrašilo na čele struhadlo. Do plachty buší déšť, v rachotu zanikají kroky prvních bláznů startujících na trasu Jednookého vlka. Další kilometry kopců, výhledů, luk, lesů, měst, vesnic, silnic, polňaček, turistických značek, červená, modrá, zelená, žlutá, jestli teď otevřu oči, tak mi z toho jebne. Ale jo, udělám to! Leží vedle batohu a svým pohledem horoucně naplňuje tuhle depresivní hadrovou boudu nakažlivě pozitivní náladou. Belgická ovčanda Chelsea, přes kus světa se sem táhla, aby si užila dlouhou procházku. Jejímu výrazu se nelze ubránit. Neexistuje nejít. Bylo by to, jako slíbit dítěti zmrzlinu a před cukrárnou zjistit, že mají zavřeno. No, tak to prostě zase všechno zabalím, lékárničku, spacák, celou povinnou výbavu, vypnu mozek, pofoukám bolístky a vyrazíme, žádná válečka, žádný relax, venku čeká dobrodružství.
Natažená podkolení šlacha o sobě dává vědět kousek za startovní čárou. Nevím, jakou tažnou sílu má biologický materiál, ze kterého je tahle pružina uhnětená, ale jestli praskne, budu táhnout polomrtvou nohu do cíle dva dny, musíme máknout. Za Škrdlovicemi stoupáme lesem na Tisůvku, první dnešní osmistovku. Ve Žďárských vrších dosahuje této výšky plno hor, jsou to takové Himaláje bez jedné nuly. Ještě na známou Žákovu horu a těsně pod vrcholem Devíti skal postupný sešup přes Lisovskou, Malinskou a Drátenickou skálu do Sněžného. Tady se kolem nás mihne Míra s beauceronem Chagallem a holky z přední části tabulky s průběžnými výsledky za rok 2014. No a co? Chelseu to baví, počasí se změnilo ve slunečné, končetina pruží, nebudeme to hrotit.
Zdejší kraj tvoří z velké části svažité louky, po jejich pěšinách se příjemně běží. Tady by se líbilo Badymu. Jenže můj parťák si tentokrát užívá příjemnější víkend. Panička ho vzala na slavnosti salašnických psů do Rožnova pod Radhoštěm. Bude tam obecenstvu předvádět agility, ukazovat své cirkusové já a hlavně ho čeká rande s entlebuší fenkou Adele zpod Odřejníka. Kdo ví, třeba se jejich první schůzka stane předzvěstí nové, budoucí posily Bad Boy teamu:-) Přelézám Buchtův kopec do Daňkovic a myslím na tebe Báďo, udělej v Beskydách dojem :-)
Na okraji Jimranova parkujeme s Chelseou u benzínové pumpy. Potřebuji dobít energii, kupuji si coca-colu. Psí parťačka dostává napít vody a za dosavadní vynikající výkon pamlsky. Její vysmátý výraz dává tušit, že je pro ni odměnou samotné bytí a vše ostatní by ani nepotřebovala. Při odchodu se tu střídáme s Davidem a huskym Shadowem (s Šéďou). Zdravíme se a pak ještě jednou po dvou kilometrech, kdy nás suverénně předbíhají. Tomuhle týmu závod sedl, vyzařuje z nich energie, jako kdyby na té pumpě do sebe otočili hadici s naturalem. Uhání do cíle pro bronzovou medaily.
Indiánským během postupujeme proti toku Svratky zpět do centrální části Žďárských vrchů. Tempo mi přijde čím dál tím víc pomalejší, i utahaná úvodní znělka z Vinnetoua je proti tomu trash metal. Chelsea má sil na rozdávání, ale já se vleču. V tomto úseku se často předbíháme s Martinem a australskou ovčandou Gaiou. Potkáváme se i v místě, kde trasa přechází řeku po dlouhé, úzké kládě. Jejich tým stojí na druhé straně, zatímco mi zdoláváme překážku. Nohy se mi klepou, v mysli se mé tělo koupe i s batohem v ledové vodě, když v tom se Chelsea zasekne. Zůstane stát přímo uprostřed klády. Co teď? Z druhé strany ji povzbuzuje Martin. A ono to pomáhá. „Uff, díky,“ oddechnu si na protějším břehu. Někteří závodníci se tady budou kvůli svým psům brodit. Chelsea v sobě našla odvahu.
Z Křižánek stoupáme táhlou modrou turistickou stezkou na Devět skal (836 m n. m.), nejvyšší vrchol Žďárských vrchů, oproti ránu tentokrát až nahoru. Své jméno dostal masív odůvodněně, cesta se prodírá skrz kamenná moře a seběh dolů bude technicky náročný. Znovu se tu střetávám s Martinem. Leží na lavičce u Vysoké studně, dobíjí energii. Působí to na mě absolutně uvolněně, nenuceně, jako když si rodinka vyrazí na celodenní pětikilometrový výlet a u každého altánku vytáhnou sváču, odpočívají a užívají si cvrlikání přírody. I takhle vypadá přední část závodního pole Mistrovství České republiky v dogtrekkingu. Martin doběhne ve své kategorii (muži nad 40 let) letošního Jednookého vlka na třetím místě.
Pro dnešek tento tým definitivně opouštíme a sbíháme do Herálce. Ve městě si poprvé uvědomuji vedro, nechávám Chelseu osvěžit ve Svratce. V poslední, nekonečně dlouhé ulici mám pocit, že se na nás někdo dotahuje. Míra s beauceronem Chagallem. Ano, ti, co nás předběhli dopoledne ve Sněžném. Říká něco o bloudění, restauraci a hlavně vyhozeném koleni. Do cíle zbývá dvacet kilometrů, a i když mě bude při belhání několikrát hecovat, abych mu klidně utekl a ve výsledcích poskočil před něj (ráno startoval po mně, má tedy momentálně lepší čas), dokončíme tuto paralympiádu společně. Psychická podpora kamarádovi dogtrekařovi. Zní to morálně, nese to v sobě ušlechtilý příběh, a kdyby to nějaký novinář sepsal do dojemné reportáže, nejednomu čtenáři by ukápla slza. Pravda ale není poetická, ve skutečnosti nemám dostatek sil k tomu, abych bojoval o místo, které stejně nebude na bedně a chladným kalkulem mi vychází nejvýhodněji spolupráce :-)
Ani prudký seběh, ani kláda přes divokou řeku, ale zahradní sekačka. Největší adrenalin zažívá Chelsea až ve Vojnově Městci. Popobíháme s Mírou pomalu svažitou ulicí dolů do centra, když v tom se dostáváme na úroveň rodinného domu, kde stojí za plotem paní a chystá se sekat trávu. Svůj příruční stroj zapíná ve chvíli, kdy se od ní nacházíme zhruba pět metrů. Moje psí parťačka nečekaně vyskočí do výšky. Rázem se ocitám na Mistrovství Austrálie v kangaroo-trekkingu a zjišťuji, že není vůbec sranda ukočírovat klokana na vodítku. Při dopadu to švihá přímo pod mé nohy, čímž ztrácím stabilitu. Trvá asi dvě, tři vteřiny, než ji najdu, ale v jejich průběhu udělám takovou změť krkolomných pohybů, že kdyby se tahle scéna zpomalila a hodila do elektronické tužky, bude celá televizní obrazovka počmáraná šipkami. Kolize končí ustaranou a upřímnou omluvou paní za plotem za to, že si chtěla posekat vlastní zahradu :-)
Na modré turistické značce stáčející se na jih k Velkém Dářku bojuji s první dnešní velkou krizí. Bolí mě žaludek, nejraději bych ze sebe vše vydávil, ale nejde to. To ještě netuším, že prožívám stav, se kterým se budu nyní setkávat pravidelně na všech závodech. Žádná etapa se letos již neobejde bez pocitu na zvracení. Známý přívlastek ultra akcí „překonávání sebe samotného“ se u mě zúží na boj s trávením. Vyzkouším postupně všemožné způsoby stravování, doplňování tekutin, přečtu si o tom knihu, několik článků a strávím spoustu času diskuzemi, ale nezbyde mi nic jiného, než nostalgicky vzpomínat na dobu před Jednookým vlkem, kdy se mi to nedělo a zahánět myšlenky na to, kam bych se mohl ve výsledcích dostat, zbavit se tohoto problému. Tady v lesích u Vojnova Městce je počátek všeho, tady by měl jednou stát můj pomník se šavlí :-)
Konečně ukazatel na rozcestí Zubačka. Dvakrát jsem ho již viděl, ale pokaždé se rozplynul jako blud, do třetice je skutečný. Tři kilometry do cíle! Naposledy odpovídám Mírovi, že nikam napřed neběžím, protože na to nemám síly a bez něj bych se plahočil ještě u Vojnova Městce. Jeho místo ve výsledcích před mým je zasloužené. Hladina Velkého Dářka se leskne v jarním podvečeru, ještě nestihlo zapadnout slunce a náš tým přichází v čase 13 hodin a 5 minut do cíle a obsazuje ve své kategorii sedmou příčku. Chelsea absolvovala svůj první dogtrekking. Směje se.
Výsledky DTM1, 84 km, muži do 40ti let – jen místa klasfikovaná více než jedním bodem:
- Petr Jurča
- Zbyněk Adámek
- David Hrabal
- Marek Lorenz
- Jiří Pálka
- Miroslav Klíma
- Jiří Zita + Chelsea, 13:05
- Michal Miko
- Jakub Novotný
- Václav Cafourek
- Michal Novák
- Marian Harusták
- Honza Guziur
- Aleš Kulhánek
Všechny výsledky v souhrnné tabulce seriálu najdete TADY.
Internetové stránky JEDNOOKÉHO VLKA.
Foto ze závodu na Rajčeti v našem ALBU.
Děkujeme Páji kolegyni Zuzce za zapůjčení vynikající sportovkyně Chelsea !!!