Zkouška ZM 14.4.2013
Konkurence na výstavách roste a sportovní kynologie Badíka baví, tak jsem si řekla, proč to nevyužít a nepokusit se o zkoušku základního minima, která psům umožňuje vstup do pracovní třídy na národních a "nižších" výstavách. Podmínky v ČR zatím splňuje jen náš kámoš Auksis Interpola alias Bušík, který už má i těch výstavních titulů až až a tak doufám, že dá prostor zase jiným =)
Obrany i stopy jsme občas trénovali, když ale padnul termín, začali jsme s intenzivní přípravou, tedy alespoň tak, jak časové možnosti a zdravotní stav dovoloval. Klasický pocit, že nemáme natrénováno a že to ještě není perfektní, mě provázel až do nedělního rána, kdy už prostě nebylo cesty zpět. První šok, který vůbec nenahrával mojí pohodě, byl terén stop. Místo trávy, na které jsme trénovali, nás přivedli na vyschlé pole. Díky mojí nervozitě a nezkušenosti, jsem se samozřejmě nevyhnula nepříjemným připomínkám rozhodčího, kam lezu, ať tam nedupu a podobně, ale snažila jsem se si to tak nebrat a napravit to dobře nastudovaným zkušebním řádem, který říká, že před každou disciplínou (výjimkou mohou být obrany), podává psovod hlášení rozhodčímu, ani zde jsem ale neohromila. Chtěla jsem poslušně hlásit, ale byla jsem přerušena otázkou: "Co je základem stop?". Byla jsem zaskočena.... "Pamatovat si je!" Odpověděl si pan rozhodčí a poslal nás na nášlap. Před stopou byl Bady klasicky natěšený, ale když jsem ho vyslala po stopě, vyrazil a hned se otočil, v tu chvíli jsem si pomyslela: "Je konec, na hlíně to nezná, to nedá..." Naštěstí si jen ověřil pach na nášlapu a vyrazil v před. Šel poměrně hezky, soustředěně, blížil se lom, ale já samozřejmě nevěděla, kde přesně je, najednou to Bady říznul doprava, uf, ale ejhle, vrací se zpět a jde dál ve směru prvního úseku, tak si říkám sakra, co se děje a už mi bylo jasný, že ho přešel. Zvednul čumák, oklepal se, říkám hledej! Sklonil hlavu a poctivě si dohledal druhý úsek. Tam už jsem naštěstí viděla předmět a věděla, že ho v nejhorším nasměruji, dohledal ho ale sám a spolehlivě zalehnul! Šikulka! Hodnocení 45 bodů a usměvavý rozhodčí, paráda! Čeká nás chvilka bez nervozity, než přijde řada na poslušnost, hlavně si to nepokazit!
Poslušnost jen ve zkratce:
Obávané volno - Bady na jedničku!
Bezproblémové přivolání - Bady přibíhá křivě, jak kdyby se chtěl řadit k noze, dělám nepatrný úkrok dozadu, aby se srovnal, vyšlo to! Plný počet bodů.
Pozorná chůze - Bady čuchá, tahá, nevnímá, panička si čumí pod nohy, protože je zvyklá hlídat si psa a nevelí, protože je zvyklá, že si pes hlídá jí. Děs a hrůza! Naštěstí 8 bodů.
Polohy - téměř bez problémů, možná malinko křivě a Badyho klasické opuštění jedné polohy a zaujetí jiné, aniž bych vydala povel. Očekávaná situace, ale i tak plný počet bodů.
Aport - na ZZO jsem si aportem byla jistá a nevyšlo to, tak jsem čekala, co vymyslí tentokrát když vím, že ho umí. Vymyslel ukázkový aport za 10 bodů!
Dlouuuuhodobé obávané odložení - velím lehni a odcházím a Badík odchází se mnou, vždycky umí překvapit :-D Opravuji umístění psa ke značce a odcházím, tentokrát tak, jak jsem zvyklá - bez psa. Po nás vzal pan rozhodčí hned poslušnosti ZVV1, což je ještě o něco delší než ZM, navíc je tam štěkání, ale Bady leží jak přikovaný. Konečně mě pan rozhodčí posílá ke psu, oddechuji si, ale Badík ještě radostně skáče, co že to tahám z kapsy. Není nad to mít veselého psa =) I zde ale pan rozhodčí přehlédl drobné nedostatky a zadal 10 bodů. Celkem tedy krásných 48 bodů! (Prý se těšil na obrany, tak byl mírný =) )
U obran byli všichni zvědaví, jak takovej tříbarevnej mazlik může asi kousat (při čekání v klubovně vysomroval svým miloučkým pohledem každému tak půlku kapes a pamlskovníků...). Nezklamal mazlik! Maketu oběhnul naprosto luxusně a s přehledem. Doběhl k figurantovi a vyštěkal. Jen panička tam chtěla být co nejdřív, takže jsem byla opět napomenuta. Chytám psa a zase dělám něco blbě, prý mám rovnou velet nebo co. Čekám na povel k vypuštění, pouštím, krásný zákus! I Badík si spokojeně brblá na rukávu. Rozhodčí dává povel pro pouštěčku, velím, pes pouští, super! Figurant odbíhá, ani nevím, zda rozhodčí něco říká, pouštím psa a zákus, no trochu mu to nevyšlo, drží na půl huby, ale drží. Čekám na povel pro pouštění a nic, nevím zda mám nebo nemám velet. Marty mi dává signál, že jo, nejistě velím a nic, rozhodčímu asi došlo, že čekám na něj, dává tedy svolení, velím znova a pes pouští. Začínám nenávidět sportovní kynologii :-D Z obrany dostáváme 45 bodů a máme splněno.
Pan rozhodčí byl ve finále vždycky milý, ale ta napomenutí a chvíle nedorozumění, to není nic pro mě. Zlaté agility, kde jsou pravdila jasná, rozhodčí odpíská start a pak je vše jen na mně a mém psu. Byla to ale dobrá zkušenost a doufám, že rekreačně se sportovce budeme dále věnovat.
Na závěr velký díky Martinu Nejedlému alias Mártymu, který nás k obranám vlastně přivedl a pomáhal nám s celou přípravou. Díky moc!!!!
Fotky (za které taktéž děkuji Mártymu =) ) najdete ZDE