Bady diktoval v Kutné Hoře vítězné tempo
Dálnici skrápí déšť, sychravé počasí utápí krajinu za oknem v depresivní šedi, ale až do auta pochmurná nálada neproniká. Ve stejné sestavě jako loni – Pája se Sagie, já s Badym – jedeme na závod Okolo Kutné Hory, dogtrekkingovou akci, která pro svoji organizaci a pohodovou atmosféru zaujímá v našich osobních žebříčcích místo mezi nejlepšími. Dlouhodobé těšení se na tento den těžko zhatí prkotina v podobě nepříznivého počasí.
„Jakou tady máš nejkratší variantu?“ zdravím machýrkovským fórkem pořadatele Lukyho.
„Deset, ale na tu tě nepustím,“ dostávám odpověď.
Areál V Hutích se hemží účastníky a já si poprvé uvědomuji pokrok, jaký jsme udělali s Badym od minulého roku v tomto sportu. Už tu nestojí nervózní závodník a pes, ale tým hrdě brázdící jeden mistrák za druhým. Vnitřní psychický tachometr máme nějakou dobu přetočený na stovku a vše pod kategorii long řadíme do sekce procházky. Původní nesympatie k běžcům definitivně zmizely a ze mě se stal vyznavač elastické módy :-) S větší profesionalitou a výkonnostním zlepšením se ale dostavily také tradiční neduhy této aktivity – namožené svaly, klouby a zoufalé hledání času na regeneraci. A to se projeví i dnes na trase.
Pája bude dělat zkušený doprovod kamarádce absolvující podobnou akci poprvé. Čekají ještě v zázemí na Helu Levíčkovou a její legendární musherský stánek, aby dokoupily výbavu. My s Badym po tradičním panáku slivovice vyrážíme. Známou cestou podél Vrchlice běžíme k Velkému rybníku. Před námi odstartovala spousta závodníků, kteří se nyní kumulují na úzké stezce a vytváří kolonu. Kdosi se mi dokonce omlouvá, že zdržuje. „V klidu, pro ten nádherný výhled není kam spěchat,“ uklidňuji jej.
Přes Malešov se dostáváme k první kontrole u zámku Roztěž. Kousek dále, ve vesnici Polánka, doháním tým nymburského cvičáku zastoupený Martinou a Matúšem. Vzájemně si přejeme pohodové kilometry a těšíme se na pokec u piva v cíli. Následuje po dešti bahnitý seběh opět do údolí Vrchlice a zdolávání rozvalin hradu Sion. Za památkou zdravím Vláďu s českým fouskem Barbie, užívají si akci jako pochod hodně svižnou chůzí.
Až k Zbraslavicím sledujeme červenou značku. Tady začínají problémy! Nejprve se naplno ozývá podkolení šlacha namožená minulý týden na Krušnohorském dogtrekkingu, následně bloudím u rybníku Vidláku. Lukyho itinerář nevodí sice za ručičku, ale pokud se do něj člověk začte, hovoří jasně. Na hrázi nemáme zkrátka co dělat, musíme vpravo do chatové osady. Další plamínek pomyslných životů orientačního borce sfoukává rozcestí Malá Skalice, kde se nachází druhá kontrola. Jednoduché protnutí žluté a červené stezky, téměř pravidelný kříž, přičemž my máme pokračovat po první ze zmíněných barev a to rovně dolů, kam směřuje krásná široká cesta, jenže bez značky. Žlutá šipka ukazuje do křoví více vlevo. Tam jako naschvál traverzuje po svahu i úzká lesnická pěšina. Třikrát po ní vybíhám, abych se po několika stech metrech pokaždé ujistil, že tudy určitě ne. Mezitím sem přichází tříčlenná skupina závodníků, řešíme hádanku společně a po pár minutách odhaluji díky GPS pomocníkovi, že máme jít opravdu rovně dolů, ale že žlutá vede nelogicky přímo skrz zarostlý les asi tak tři metry vedle té krásné široké cesty. Kreslíř „vtipálek“ připravil pro turisty pěknou zábavu a mě okradl o čtvrt hodiny. Pája se Sagie a kamarádkou tady sejdou na nějakou dobu úplně z trasy, protože jedinou rodinnou navigaci jsem ukořistil já :-)
Doma jsem si ve startovce vytipoval tři běžce jako potencionální soupeře. Kde se zrovna nachází Honza s Milanem, netuším, ale ze zákulisních zpráv se dozvídám o odstoupení Davida, obhájce loňského prvenství, respektive vyrazil z důvodu přípravy na nejbližší mistrák na kratší trasu. A mně to Luky nedovolil :-) No nic, král je mrtev, ať žije král! I přes namoženou podkolení šlachu přidávám. Kutnohorský dogtrekkingový trůn je zase o něco blíže nadosah, musíme máknout, Bady!
V lese nad Zbraslavicemi se nachází spousta rybníků, cestou z Kamenné Lhoty uháníme kolem Bezděkova, Hejničního, Židovského až k Pastvickému, u nějž je umístěna třetí samokontrola. Množství vodních ploch, často spíše rozsáhlých mokřádů, má za následek rozblácenou a vlhkou cestu, což nás zpomaluje. Netoužím mít promáčené boty a také Bady je na tohle „dámička“ :-) Oba dáváme pozor, kam šlapeme. To ještě netušíme, že naše snažení smázne o pár kilometrů dále Lukyho překvápko.
Trasa má tvar osmičky, přibíháme do místa střetávání horní a dolní části – podruhé na Sion. Zbytky pevnosti na vyvýšině nad říčkou Vrchlicí působí jako chrám klidu a ticha, nebývalo tomu tak ale vždy. V dobách husitských, zvláště v roce 1437, zaznamenal hrad a přilehlé okolí pořádný ruch, když se tu opevnil jeho zakladatel Jan Roháč z Dubé, aby vzdoroval královskému vojsku. Jeho hrdinský čin skončil po čtyřech měsících obléhání neúspěchem a životní pouť tento středověký rek doputoval o několik dní později v Praze, kde byl před zrakem Zikmunda Lucemburského potrestán oběšením. Nevesele, avšak ne tolik dramaticky, promluví dnes Sion také do výsledků velké části závodníků. Závěrečná kontrolní otázka se dotazuje na přesné datum dobytí hradu, přičemž hledat je možné na dvou informačních cedulích. Bližší uvádí letopočet, vzdálenější den i měsíc. Spousta lidí si do itineráře zaznamená pouze rok a za neúplnou odpověď jim neoblomný organizátor připočte k výslednému času penalizaci šedesát minut. My s Badym a Pája se Sagie patříme k těm šťastnějším, co kontrolu zvládnou.
Za Sionem a Maxovnou čučím nejdřív do itineráře, pak do terénu, potom znovu do itineráře a opět do terénu. Není pochyb, po loňském mokrém osení u rozhledny na Vysoké další Lukyho punkový úsek. A tentokrát přitvrdil. Mimo cestu, skrz louku s vysokou, zmoklou trávou sbíháme do údolí Vrchlice. Sledujeme v itineráři popsanou fiktivní trajektorii vedoucí k brodu přes říčku. Celá část je natolik pocitová, že když jenom na chvilku zapojíte mozek, skončíte jinde. Já ho nechávám vypnutý, takže s Badym za pár minut vcházíme do vody na správném místě. Ledová říčka mi v nejhlubší části přechodu přetéká do bot, Bady nevěřícně kulí oči, kam ho to vedu, ale zdárně se dostáváme na druhý břeh.
Kolem Hamerského rybníku obklopeném rybáři mající tu nějakou soutěž a přes Malešov uháníme do Kutné Hory. Podkolení šlacha bolí, ale zatínám zuby. Brzy slyšíme ruch areálu V Hutích a následně se v něm ocitáme. Cíl na tomto závodu bývá opravdu exkluzivní. Ať jste první nebo poslední, vítá vás osobně sám organizátor a do toho profesionální fotograf střílí jednu fotku za druhou. Naplno si s Badym užíváme těch pár vteřin, které patří pouze nám a jenž si zopakujeme ještě večer při vyhlášení, protože (a teď pozor) jsme doběhli na krásném prvním místě!!! :-)
Pája dorazí o několik hodin později. Role zasvěcování kamarádky do dogtrekkingu se zhostí naplno, a i když si cílovou pohodu neužije tolik, jako já, domů pojedeme oba s pocitem příjemně stráveného dne. A my s Badym navíc se závazkem obhajoby příští rok :-)
Velké díky organizátorovi.
Naše + organizátorovo foto z akce ke shlédnutí ZDE.
Kompletní foto od organizátora 1. část a 2. část.
Odkaz na stránky závodu TADY.
VÝSLEDKY:
Muži – trasa 48 km
1. Jiří Zita + Bad Boy, entlebuch, 6:31
2. Jan Pačes + Eki a Uzi, kříženec a německý ovčák, 7:02
3. Milan Černohorský + Roky, loussiánský leopardí pes, 7:03
4. Vladimír Kalivoda + Barbie z Dočkalova dvora, český fousek, 9:24
5. Vlastimil Horyna + Berry, hovawart, 10:42
6. Jan Vrba + Gringo, pitbull, 10:43
7. Ondřej Jareš + Alex, český strakatý pes, 11:04
8. Matúš Grabec + Denny Lucky Star, anglický kokršpaněl, 11:13
Ženy – trasa 48 km
1. Lenka Čiperová + Garp, beauceron, 7:29
2. Lucie Hübnerová + Gremlin, mělnický ovčák, 7:30
3. Monika Šedivá + Fany, německý ovčák, 9:09
4. Lucie Houžvičková + Ben, zlatý retrívr, 9:19
5. Kateřina Červenková + Krú, Juka, Honey, voříšek, 9:47
6. Michaela Mrázková + Dorica, foxteriér hladkosrstý, 9:48
7. Alena Kohlová + Merity, kříženec a hovawart, 10:01
8. Lucie Kúnová + Speedy, lurcher, 10:03
9. Kristýna Pěchoučková + Arčí, německý ovčák, 10:04
10. Jana Martincová + Tequila, pitbull, 10:43
11. Jana Martincová + Bomani Fady z Barokamu, staford, 10:44
12. Erika Fantová + Úďu, Miluška, český strakatý pes, 10:45
13. Petra Šubrtová + Caro, loussianský leopardí pes, 10:49
14. Martina Hronová + Berry, Kira, beagle, 11:04
15. Jana Horynová + Špagetka, alaskan, 11:26
16. Pavlína Janáková + Sangria z Filova, chodský pes, 11:34
17. Lenka Gemelová + Jolie, kříženec, 11:37
18. Lenka Venclovská + Akim, border kolie, 13:30
19. Silvie Hütterová + Larry, gordonsetr, nedošla