Ostré zuby Šlapanického vlka 2014
Cesta do pravěku
Když se mi dostala loni do rukou kniha Zrozeni k běhu od Christophera McDougalla, byl jsem doslova nadšený z teorie popisující naše pravěké předky jako lovce obstarávající si potravu vytrvalostním běháním. Propracovaným mechanismem šlach pružící nohy, potní žlázy a holá kůže vytvářející důmyslný systém chlazení, vertikální těla zachycující méně slunečního světla, štíhlý trup, specifický tvar lebky a spousta dalších dispozic předurčuje člověka k tomu, aby dokázal běžet dlouhé hodiny krajinou a štval před sebou třeba jelena, zajíce nebo antilopu, tvory na první pohled rychlejší, avšak nezvládající udržet ostré tempo déle než pár minut. Stačí pečlivě sledovat jeden kus, nedovolit mu odpočinout, nenechat jej zaměnit s jiným ze stáda. Celé tlupy kdysi dávno křižovaly Zemi, běh byl pro ně přirozeným jako pro nás chůze a učinil z nich postupně jediné pokořitele planety. A byli to také tito maratónští lovci-sběrači, kdo poprvé domestikoval do svých řad pomocníka z říše zvířat – psa.
Stojíme na startu Šlapanického vlka, druhé etapy letošního Mistrovství ČR v dogtrekkingu. Kousek odtud se rozprostírá Moravský kras, oblast, která lidstvu odhalila mnoho starých nálezů a dala mu nahlédnout do jeho počátků. Dnes nás nohy povedou významným dějištěm evolučního boje o přežití, dostaneme do se blízkosti temných, chladných jeskyň a skalních převisů, kde se u ohňů krčili skryti před běsi hlubokých lesů první lidské rodiny, dnes v sobě oživíme sportovní umění předků a poběžíme po stezkách, kudy se před mnoha tisíci lety proháněli pravěcí lovci se psy.
Ve startovní frontě se snažím působit pohodově, ale uvnitř cítím stres. Mám v batohu vše potřebné? Nebudeme bloudit? Zvládneme to? I Bady klame soupeře klidným výrazem, ale nakonec tu přetvářku nevydrží, dřepne si a přímo mezi závodníky hází na zem bobek :-) V 7:36 to pro nás začíná, vyrážíme ze základny a veškeré přemýšlení se rázem zužuje do jediného čísla: 84,5 km!
Ze šlapanického cvičáku se motáme po vlastním značení polními cestami a přes dálnici D1 do Tvarožné a Sivic. Fádnost brněnského zemědělsko-průmyslového předměstí tu kompenzuje alespoň neroztrhané závodní pole. V otevřených pláních se dotahujeme úspěšně od jednoho k druhému, ale jelikož s Badym nepatříme na vrchol potravinového řetězce, brzy se i my stáváme „mňamkou“ větších predátorů. To, že máme za zády Adama Krutiše, mistra českého dogtrekkingu v letech 2012 a 2013 a Zbyňka Adámka, loni celkově pátého, letos pravděpodobně aspiranta na bednu, se dozvídám na poslední chvíli až díky funění psů. Zastavuji Badyho a pouštíme je oba před sebe. Jejich běžecký styl je rychlý, ale zároveň působí uvolněně, alespoň soudě podle výrazů. Objevili se zničehonic a stejně rychle mizí v dálce před námi. Jako bychom se ani nepotkali.
Za Pozořicemi se napojujeme na modrou turistickou značku a měníme pole, kravíny, šedivé haly a frekventované silnice za skutečnou přírodu. Cesta se klikatí po zalesněných příkrých stráních, tu a tam láká k občerstvení studánka. V 9:25 přibíháme na rozcestí Vildenberk. Nepatrné zbytky o kus dále na odbočce odkazují na hrad ze 14. století, my se sem však přihnali kvůli prvním kontrolním kleštičkám. Máme za sebou 13,5 km a skoro letní počasí mi naznačuje, že jsem byl v otázce oblečení opět příliš opatrný a zbytečně táhnu věci navíc. Sluníčko mi svléklo již bundu a nyní nutí uklidit do batohu kalhoty a vyndat kraťasy. Činím tak za nejbližší zatáčkou, přece jen kontroly lákají k zastavení a pokud by mě tu dohnal někdo ze soupeřů, mohl by změnit svůj případný plánovaný kratší odpočinek za nahánění po lesích. Nemá cenu zbytečně provokovat svojí přítomností.
Přes kopce a údolí Drahanské vrchoviny
Za Vildenberkem si užíváme atrakci podobnou horské dráze, nejprve seběh po široké lesní cestě, poté výstup do výšky okolo 500 m n. m. na Žalmanův kámen, odkud opět klesáme, tentokrát do hlubokého Vítkovického žlebu, abychom si následně vychutnali prodlouženou jízdu přes kopec k živé kontrole umístěné na 23. kilometru u rybníku v Olšanech. „Nepotřebuješ doplnit vodu? Dáš si jablko?“ nabízí mi z připraveného servisu jedna z organizátorek. První část odmítám, tekutin mám zatím dost, nechci se vláčet s těžkým batohem, ale druhou rád přijímám. Více než vitamíny mě však nakopává matematika. Je 10:27, což znamená, že od posledních kleštiček držíme velmi slušné tempo 9,5 km/h.
Vlastní značení a žlutá turistická stezka nás vedou do Račic. Vysoko nad domy se tyčí renesanční zámek, kdysi nechvalně proslulé sídlo loupeživého rytíře Friduše z Linavy, dnes zvláštní internátní škola a dětský domov. Oprýskaná omítka historického objektu jakoby symbolizovala mnohdy nelehký životní úděl zdejších žáků a mladých obyvatel. Snad na ně mají meditativní klid a okolní příroda pozitivní vliv a spíše než ve šlépějích předchozího majitele vykročí po stopách zde naučeného poctivého řemesla.
Na okraji obce se zdravím se Světlanou Kosobudovou a Monikou Šedivou, jejíž auto posloužilo Badymu jako azyl při mrazivém čekání na vyhlášení výsledků závodu Výlet Turoveckými lesy konaném nedávno v Plané nad Lužnicí. Nyní se mi opět ze strany těchto dogtrekařek z Táborska dostává nejspíš záchrany. Přichází po silnici z oblasti mimo trasu, minuly nepřehlednou odbočku červené turistické značky a nepotkat je tady, nejspíš si to vesele štráduji také rovně. Chvilku se držím v závěsu, ale poté, co nechávají napít v potoce své psy, je předcházím a u třetí kontroly, opět živé, se hlásíme s Badym pár minut před nimi. Displej na mobilu ukazuje čas 11:40, tempo sice kleslo, ale pořád se držíme nad 6 km/h a to mi ke spokojenosti stačí.
Rakovecké údolí se svými rozlehlými loukami lákalo často v minulosti k osídlení. Ve středověku tu stály vedle sebe hned dvě osady, Bystřece a Sokolí, obě však zanikly během husitských válek. To blízký kopec Černov se může vychloubat daleko staršími pozůstatky po lidské civilizaci. V časné době laténské jeho strmé svahy posloužily jako hradby Keltům a po nich se sem nastěhovali Slované. Dnes tu hluk jejich nástrojů a veselý ryk magických obřadů vystřídalo ticho hlubokých lesů a přísná pravidla chráněné oblasti. S Badym se dobýváme nahoru a cestou doháníme Patrika Koláčka s velššpringršpanělem Benem, později zjistím, že se jedná o tým z kategorie DTM2 (muži nad 40 let), nyní je však mylně považuji za konkurenci, a tak spolu závodíme a několikrát se navzájem předbíháme. Psiska na sebe vždy bojově doráží.
„Nejsem si jistej, jestli tudy pořád vede zelená,“ sděluje mi, když se na něj dotahuji naposledy. Cesta mizí v dlouhých šlahounech popínavých rostlin. Navigace ukazuje, že jdeme buď přesně po trase závodu nebo ji těsně kopírujeme. Hustá vegetace škrábe do nohou a zvířecím parťákům se to moc nezamlouvá. Badymu se daří prodírat celkem úspěšně, ale dlouhosrstý Ben zůstává několikrát uvězněn. Nakonec přírodní překážku raději obcházíme sousedním lesem. Patrik zůstává kdesi za mnou a já brzy radostně přecházím silnici Vyškov – Blansko, za níž se nachází na 35. kilometru u Lažánského potoka čtvrtá kontrola. Je 12:38, divoká džungle si pohrála s tempem Bad Boy teamu a shodila jej na 5 km/h. Musíme přidat!
Krajinou pod Kojálem
Odměnou za vláčení se podél hlavního silničního tahu sluncem rozpáleným Ruprechtovem nám je nejprve chalupa s doškovou střechou z roku 1813 a poté větrný mlýn s tzv. Halladayovou turbínou, jejíž kolo je oproti ostatním tvořené věncem lopatek, jež lze ovladatelnými táhly nastavovat podle toho, odkud zrovna fouká. Jako rytíř Don Quijote si připadám u této v Evropě ojedinělé technické památky, marně se snažím naaranžovat Badyho na fotku, téměř okamžitě si vždy lehá a kroutí se na zádech, aby se podrbal pod kšíry (foto). Ale oproti slavnému literárnímu hrdinovi boj přece jen vyhrávám, o kus dál stojí s foťákem jedna z organizátorek a zvěčňuje nás oba (foto).
Na polňačce za větrným mlýnem spatřuji znovu Patrika Koláčka, mám na něj náskok odhadem pět minut, což mě nutí popoběhnout. A zrovna následuje nejhezčí seběh celého závodu, lesní serpentina do údolí říčky Malé Hané. Cesta je měkká, bez větví a hlubokého listí. Natahuji krok, pouštím to naplno a přitom se plně soustředím na terén pod nohami a také na vodítko. Badymu se to líbí, dole na mě radostí skáče a nejradši by si to „žúžo“ zopakoval :-) Na okraji vojenského prostoru před Kulířovem procvakávám ve 14:13 kontrolní kartu pátými kleštičkami. Máme za sebou 46 km, do cíle zbývá 38,5 km, tempo jsme zvedli na cca 7,3 km/h.
Nekonečně dlouhé pole, na něj navazující rušná silnice a pak ještě průchod obcí s rozkopanými chodníky. Slunce praží, čas se vleče. Těžce se jde krajinou pod televizním vysílačem Kojálem. Poslední hodiny naplňovaly člověka pocitem, že je na trase téměř osamocen a najednou mu otevřený prostor odhaluje několik dalších dogtrekařů. Jako lovci se snažíme dohnat několik minut před námi běžícího Miroslava Klímu, jako štvaná zvěř utíkáme před Luckou Matrkovou a Patrikem Koláčkem. Doma v Polabí často trénujeme v podobném prostředí, tady nás jeho fádnost vnitřně ubíjí.
Velkou úlevu přináší šesté kleštičky na 52. kilometru v Lipovci a ještě větší restaurace vedle nich. Setkáváme se tu s Miroslavem i Luckou a všichni tři dobíjíme krátkou pauzou baterky. Kupuji si pivo, 1,5 l pet lahev s jemně perlivou vodou, do které přilévám 3 dcl multivitaminu. Oba společníci se příliš nezdržují, já se potřebuji trochu probrat a také dávám Badymu do misky pár granulí. Během včerejšího brífinku jsem si stanovil úkol, dorazit sem ve tři hodiny odpoledne a je 15:11. Zaplavuje mě radost, pokud se nic nepokazí, nebudeme na tomto závodu vůbec potřebovat čelovku. Rychle všechno zabalit a mazat dál!
Nemusíte být zrovna jedničkáři z chemie a fyziky, aby vám nedošlo, že lahev v batohu naplněná jemně perlivou vodou a od toho dopředu přes popruh vyústěná hadička na pití zavání průšvihem, zvlášť, když to vše ještě vystavujete otřesům. 84,5 km dlouhý závod není školní písemkou, tady se nad vámi učitelka nesmiluje a nedostanete od ní za zvolení varianty alespoň jemných bublinek trojku, tady si tu chybu pěkně vyžerete - od multivitaminu ulepené ruce a mikina, zbytečné plýtvání tekutin. Sortiment v restauraci byl omezený a nic jiného v nabídce neměli, přesto v lesích za Lipovcem nahlas sám k sobě zoufale pronáším: „Příště budu přemýšlet a dojdu si tu vodu načepovat do kohoutku na záchod. Slibuji!“ :-)
S vlky a mamuty cílovou rovinkou
Vlk je úchvatné zvíře, majestátně a s lehkostí běží se smečkou opuštěnými končinami, svoboden, řídíce se pouze zákony přírody. Lidem se po staletí vyhýbá, ale střetnete-li se s ním náhodou na dogtrekkingu, takřka vždy se naplní jeho mýtická podoba, z plachého „pejska“ se stane zákeřná krvelačná bestie, a pro toho šlapanického to platí obzvlášť. Na zelené turistické stezce do Senetářova ukrajujeme příjemné kilometry, dokud nenarazíme na jeho stopy. A pak se objeví! Blyštivé oči, vyhládlý výraz, po ostrých tesácích stékající provazce slin, z temného koutu lesa dává mi jasně najevo svůj záměr. Asi se to nemá dělat, ale jako vyděšená ovečka uháním ke vsi a přes ní ulicemi mezi domy poháněn strachem, jenž nedovoluje mi ohlédnout se zpět.
Dlouhé hodiny na cestě, téměř letní vedro a neustálé tření funkčního prádla o kůži pasovaly můj zadek do role Červené Karkulky. Stále mám v hlavě loňskou Bludnou psici, kde mi puchýře změnily závěrečných 20 km v celodenní výlet. Čeká mě to samé s opruzeninami? Přehrávám si všechny možné dramatické scénáře a přitom vzpomínám na indulonu, kterou jsem při ranním balení zapomněl ve stanu. Spokojeně si tam leží na podlážce a do mě se tady zakusuje vlk. Přežvykuji za chůze banán a přemýšlím, čím bych ji mohl nahradit. A jak se tak tučné ovoce mění mezi zuby a na jazyku v kašovitou konzistenci, začíná mě nahlodávat nápad. Mozek pracuje na plné obrátky a z porovnávací analýzy vymačkaná indulona versus rozemletý banán generuje zajímavé výstupy. A pak to skryt na nejbližším turistickém odpočívadle zkouším a ono to funguje! :-)
S banánovým pyré na zadku řeším hádanku u rozcestí Budkovan. Turisté tu vtipně přeznačkovali zelenou a poměrně jednoduché křižovatce zvýšili level orientační obtížnosti na maximální hodnotu. V cíli se o tomto rébusu bude hodně mluvit. Raději zastavuji a vyčkávám na naskočení signálu navigace. Badymu dávám mezitím napít z misky. Poté pomalu a s rozvahou pokračujeme dále, jestli dobře nebo špatně, netuším, ale v 17:14 přicházíme na místo zvané Liščí leč, k sedmým kontrolním kleštičkám. Tempo 6 km/h v závěru závodu mě těší.
Před Křtinami zahlédnu před sebou v dáli Miroslava Klímu. A vida, přece jen se mi ho podařilo od Lipovce dohnat. Na začátku obce to potvrzuje i parta místní omladiny na zahrádce výletní restaurace. „Makej, makej! Máš ho před sebou jen půl minuty, to dáš!“ pokřikuje na mě za bujarého tleskotu minimálně deset diváků. A my, i když to neměli v plánu, běžíme, aby si mohli naplno vychutnat napínavý okamžik závodu :-) O minutu později slyším zpoza zatáčky znovu halasný jásot. „Sakra, určitě se na mě někdo dotahuje,“ ustaraně se otáčím. Ale vyjíždí naštěstí jen chlápek na silničním kole. Štamgasti tady mají dnes o zábavu postaráno ve více sportech :-)
Moravský kras pomalu přechází z hektického dne do klidného večera, když slézáme do Křtin, městyse schovaného v údolí uprostřed hlubokých lesů. Nad domy ční mohutná kopule a věž chrámu Jména Panny Marie, stavba za jejíž monumentálnost by se nestyděla žádná evropská metropole, stavba, kterou byste v odlehlé pustině nečekali. Ne nadarmo je nazývána „Perlou Moravy“ a ročně k sobě přitahuje davy turistů a věřících poutníků. Zdravím se tu s Miroslavem Klímou, ale pak ho nechávám popoběhnout a na stezce do Březiny se držím pár metrů za ním. Tam nás oba předbíhá Lenka Čiperová, vítězka Po stopách Toulovce konaného před čtrnácti dny.
Hádek, Hostěnice, chráněna oblast Jeskyně Pekárna. Několik set metrů vpravo ve svahu nad námi se nachází skryt mezi stromy skalní převis, jenž posloužil jako útočiště rodinám v dobách, kdy měrnými jednotkami civilizace nebyly osady, vesnice, města a aglomerace, ale ohniště. Sem spisovatel Eduard Štorch zasadil část děje své nejznámější knihy Lovci mamutů a možná právě po cestě, po které s Badym jdeme, podnikl Veverčák s Kopčemem jednu ze svých dobrodružných poutí do neznáma. Unášen pravěkými představami dobíhám v 19:09 na poslední kontrolu k Mokerské myslivně. 78 km je za námi. Procvakávám kartu a dostávám se před Miroslava Klímu, který tu dává kratší občerstvovací pauzu. Až do cíle se už nepotkáme, ale ráno startoval o půl hodiny déle než my a s beauceronem Chagallem se dostanou v konečné tabulce nad nás.
Od Mokerské po červené k Horákovské myslivně a odtamtud po vlastním značení ven z lesů. Vybíháme do širých svažitých polí a všude dole září ve světle zapadajícího slunce domy brněnského venkova. Sledujíce Lenku Čiperovou motáme se ulicemi Podolí a Bedřichovic. Přírodní park Velký hájek v těsném sousedství Šlapanic zahaluje již tma, ale do cíle zbývá jen pár metrů po pěšinkách mezi stromy a po cestě podél cihelny Tondach. Bez čelovky a za tleskotu „midařů“ vychutnáváme si ve 20:18 vítězoslavně cílovou rovinku na cvičáku.
Dvě hodiny poté, co se Bady zběsile v kanceláři organizátorů přivítá s každým, kdo se tam zrovna nachází a předvede takovou show, až nám někteří přestávají ušlých 84,5 km věřit, zavírám vchod stanu, zalézám do spacáku a myslím na všechny ty lidi z nedalekých lesů a jeskyň, kteří pro nás kdysi objevili svět.
VÝSLEDKY - KATEGORIE DTM1 (long, muži do 40ti let)
- Adam Krutiš + Ash (výmarský ohař) + Kym (NKO), 8:09
- Marek Lorenz + Amálka (kříženec), 9:29
- Zbyněk Adámek + Slávek (alaskan), 9:39
- Petr Kolář + Elli Srdcerváč (ČSV), 9:55
- Petr Jurča + Kori (AO x BOC), 10:05
- Vojtěch Koníř + Denny (BOC), 11:57
- Miroslav Klíma + Chagall z Husovy tvrze (beauceron), 12:19
- Jiří Zita + Bad Boy (entlebuch), 12:42
- Michal Novák + Bred (výmarský ohař), 13:34
- Vojtěch Rečka + Adelig Severní tvář (SH), 17:32
- David Hrabal + Shadow (SH), 17:42
- Jan Živna + Fidorka (AO), 18:38
- Jan Václavík + Azték Vlčí dech (ČSV), 24:38
- Karel Jelínek + Dasty street love story, 27:13
- Jan Guziur + Cania Hennessy (samojed), 28:13
- Viktor Vlček + Cindy (SH), 29:32
- Petr Blažek + Charles (labrador x NO), 30:41
- Libor Weigel + Lara (kříženec), 30:58
- Tomáš Ulrych + Breeze of Luck (alaskan), 31:13
DISKVALIFIKACE: Hannz Dostál + Pedy Coober (ACD), Mirek Haumer + Maila (SH)
Fotky (naše + tři organizátorů) najdete ZDE.
Stránky závodu, kde je možné proklikat se na kompletní výsledky a další fotky organizátorů najdete ZDE.