Pojizeřím za sluncem – vydařený závěr „midařské“ sezóny 2013
(vysvětlivky: P - Pája, J - Jirka)
Rallye divočina
P: Závod Pojizeřím za sluncem je pořádaný jako speciál chodských psů a bíglů. Kategorie jsou pro nás jasné: Jirka s Badym „open“ a já se opět shledávám se svojí občasnou dogtrekkingovou parťačkou choďandou Sagie, Danča mi ji přivádí v pátek večer vybavenou stylovým batůžkem :-)
J: Jelikož máme od minula dost nachozeno, rozhodujeme se s Pájou k loňskému „výletu“ přihodit něco navíc a absolvovat letos kategorii MID, 38 km. S těmito plány vyráží náš kompletní tým směr Jesenný.
P: Zapomněl ses ještě zmínit o našich spolucestujících.
J: Máš pravdu, cestou nabíráme Klárku s hyperaktivní bíglicí Suri.
P: Obsah naší ne-combi fábie: tři lidi, tři psi a hromada bagáže. Děkujeme firmě Škoda auto za nafukovací verzi. :-)
J: Zajímavé téma pro kluky z TOP gearu :-)
P: S takto naplněným autíčkem se ubíráme z civilizace do hor.
J: Nejprve jedeme po široké, rovné dálnici, postupně se však cesta začíná zužovat, stupně stoupání zvyšovat…
P: … a serpentiny se před námi ve svitu reflektorů kroutí jako hroznýš královský. :-)
J: A brzy silnice mizí pod koly…
P (zpívá): … jen kola zdolaj výmoly, pálím to lesem po poli. :-)
J: To už je jasné, že jsme v té úplně nejvíc divoké divočině, tedy na místě. :-) Potvrzují nám to i Matúš, Lucka a Alča, kteří tu již čekají, tak honem vybalit a jít ještě chvilku poklábosit a pak spát, ať zítra předvedeme pořádné výkony.
„Držka“ cestou do Držkova
P: Vylejváky v předešlých dnech a pesimistické předpovědi počasí na víkend donutily některé účastníky zůstat doma, přesto zde máme silnou konkurenci, o čemž svědčí ranní základna narvaná k prasknutí.
J: Název závodu zní při pohledu na déšť bičující louku a kukuřičné pole za okny jako z nějaké těžko uvěřitelné science-fiction. Komu se dnes podaří dojít Pojizeřím (až) za sluncem?
P: Závodníci postupně statečně startují a také my se brzy ocitáme na trase. První úsek vedoucí po loukách běžíme, záhy se však ukazuje, že to nebyl dobrý nápad. Psi se snaží dotahovat jeden druhého a Jirka jejich bláznivou hru nedává :-)
J: Zatímco Bady uhání tryskem mokrou loukou dolů za Pájou a Sagie, já letím na druhém konci vodítka k zemi, no prostě házím „držku“ :-) Spalován ostrým pohledem mého psího parťáka, jehož jsem vykolejil z dobře rozjetého tempa, rychle zapomínám na bolest z naraženého boku a naštvanost ze zabahněného oblečení.
P: Tato oběť ale přináší ovoce, míjíme několik soupeřů a doháníme Alču s Klárkou. První z nich se k nám přidává a druhá se slovy „nejsem magor“ zůstává v závěsu. :-)
J: Při sestupu do údolí Kamenice se na nás dotahuje zkušená „longařka“ Anna Tichá se svými dvěma psisky.
P: Cesta proti proudu řeky je dost úzká, nedaří se nám včas předběhnout početnou skupinku před námi a tak se na tomto technicky náročném úseku dostáváme do kolony a musíme zpomalit. Neprotestuji, aspoň máme příležitost chvilku vydechnout.
J: V Návarově se trasa opět rozšiřuje a konečně se nám daří napravit chybu a předběhnout velkou skupinu závodníků, která nám ucpala průchod podél Kamenice. Kromě toho se snažíme s Badym odtrhnout i od Páji a Alči. Během úprku předbíháme Bróňu s Bentleym, psi se do sebe pouští, ani jeden netouží po týmové entlebuší spolupráci :-)
P: Jirku s Badym potkáváme naposledy v Držkově, kam přicházíme krátce po něm.
J: Do itineráře vypisujeme dle instrukcí název držkovské restaurace U Polmanů a mizíme v polích za obcí.
Černostudniční hřbet
J: Před námi z deště vystupuje mohutný Černostudniční hřbet, tady v prudkém stoupání a na kamenité hřebenovce teprve začne závod, tady se rozhodne! Poučen z problémů na nedávném Lužickohorském dogtrekkingu doplňuji v posledních rovinatých úsecích energii tenkým cereálním sendvičem namazaným oříškovou nutelou.
P: Naše chodská dvojka si to pochoduje za občasného svačení k obávanému stoupání na Vrchůru. Cesta do prudkého kopce vede přímo mezi baráky. Kolik lidí se mi z oken směje, jak lapám po dechu?
J: V dolní části předcházíme s Badym větší skupinku závodníků, rychle je necháváme za sebou. Zatím bez krize, ale cesta se plazí stále výš a výš.
P: K udržení tempa nás motivuje skupinka s choďáky, která nám funí na záda a my jim nechceme dát příležitost k předběhnutí.
J: Konečně se objevuje vrcholový rozcestník. Stojí u něj Honza Špidlen s Tessou, loňští vítězové kategorie „výlet open“ a poslední tým, který nám stačí předejít a budeme s Badym na úplné špici závodu. Ve chvíli, kdy přicházíme, pokračují dále po hřebenu. Necháváme jim menší náskok a doplňujeme do itineráře odpověď na otázku – Vrchůra ční do nadmořské výšky 750 m.
P: Nahoře v sedle se oddělují trasy MID a výlet a my zjišťujeme, že domnělá konkurence šlapající nám na záda, to stáčí jiným směrem. :-) A tak jim přejeme alespoň hodně štěstí a děkujeme za popohnání při výstupu.
J: Na hřebenovce se nejprve držíme za Honzou Špidlenem s Tessou, brzy nás však pouští před sebe. Nasazujeme ještě větší tempo, mizíme vpředu a poprvé si vychutnáváme pocit vedoucího týmu závodu. Pokud si to ničím nezkazíme, máme reálnou šanci po několika třetích a druhých místech okupovat konečně letos také nejvyšší příčku bedny. :-) Ale konec euforie, do cíle zbývá ještě 24 km.
P: Pokračujeme po lesní cestě a čerpáme novou energii, bude se nám hodit při plnění bonusového úkolu.
J: Zatímco Bady čeká dole, vybíhám na rozhlednu na Černé studnici a plním bonus z itineráře, počítám schody. A ejhle, nahoru 84, dolů 85. Zapisuji první číslo, snad to bude dobře. :-)
P: Plníme otázku navíc a lezeme na rozhlednu. Vzhledem k počasí nemá příliš cenu kochat se výhledem a tak po složité početní úloze zapisujeme výsledek 85 schodů a pokračujeme dolů k pramenu Nisy.
Hromadné kufrování
J: Pod rozhlednou se kolem nás mihne Anna Tichá s Boniettou a Tabascem, dobrovolný úkol vynechávají a rovnou to střemhlav pálí z Černé studnice dolů. Pouštíme se s Badym za nimi. Společně pak opisujeme krkolomný název z pomníku na pramenu Nisy a vrchními ulicemi Smržovky míříme k sáňkařské dráze.
P: Celkem pohodová cesta nás vede po kratší přestávce u pramenu Nisy na okraj Smržovky, kde chvilku bloudíme, ale s trochou orientačního smyslu se brzy vracíme na správnou trasu, a protože všechno zlé je k něčemu dobré, potkáváme Janu Vodvárkovou se Zipem dělající nám střídavě společnost až do cíle a párkrát nás zvěčňující svým foťákem.
J: Pár metrů po úspěšném zdolání lávky přes sáňkařskou dráhu začínáme bloudit, respektive já odbočuji špatným směrem a jelikož tak činím bez jakéhokoliv pochybování a naprosto věrohodně, následuje mě zcela automaticky i Anna Tichá. :-) Na rozcestí Berany nacházejícím se přímo na Černostudničním hřbetu, jenž jsme měli z velké části podejít, se nestačíme divit. :-) Po kratší poradě se rozhodujeme pokračovat hřebenovkou na Vrchůru a tam se napojit na trasu itineráře. Závod si tím dle mapy nezkrátíme a naopak budeme muset přejít ještě vrchol Pustinu s kótou 831 m n. m. a takového profilu spodní trasa nedosahuje. Oproti ránu nyní v těchto místech panuje chladnější počasí a mlhavě šedivá atmosféra.
P: Nad sáňkařskou dráhou nevíme kudy dál. Stylem pokus – omyl procházíme okolní cesty a vylučujeme dvě možné varianty. Mezitím nás dohání další závodníci a všichni se dostávají do stejné šlamastiky jako my. Tady pomůže jedině „přítel na telefonu“. Voláme základnu!
J: Mezi skalami před rozcestím Muchov s Badym zastavujeme, oba se musíme napít. Anna s psisky pokračuje dále, brzy se však na ně znovu dotahujeme a do Velkých Hamrů sestupujeme společně, díky čemuž jsem včas upozorněn na to, že se nacházíme na křižovatce s křížem a musíme odbočit vpravo. Už bych zase bloudil. :-) V lukách nad obcí potkáváme Lucku a Matúše, vychutnávajíce si závod ubírají se s početnou smečkou ku cíli.
P: Na základně netuší! Pomooooc! Jak dál? Zapínáme GPS a nakonec se nám daří zorientovat. Volíme náhradní cestu přes Berany na Vrchůru, kde se vrátíme zpět na trasu závodu.
Návarov a Trojáky, dva stoupáky do cíle
J: Ve Velkých Hamrech se s Badym definitivně trháme od Anny a údolí Kamenice probíháme až ke zřícenině hradu Návarov sólo. Na konci tohoto úseku nás čeká pořádný stoupák, v ruinách památky pak sotva popadám dech.
P: Dlouhé klesání do Velkých Hamrů a průchod obcí doprovází neustálé obavy, zda-li opět nebloudíme, což se začíná podepisovat na mé psychice.
J: Nejšílenější kopec pro nás organizátoři přichystali v závěrečné části závodu. Ve „stojce“ od jednoho z ramen potoka Zlatníku do osady Trojáky dostávám jedinou dnešní krizi. Jako bych však fyzickým výkonem prošel do jiného světa, zdejší krajina na mě působí tak mocně, že brzy zapomínám na problémy. Okouzlen kráčím mírně se stáčející alejí ovocných stromů k malé, zapadlé samotě. Tady bych chtěl mít chalupu a kochat se výhledem z okna či zápraží ve všech ročních obdobích… A najednou přecházíme z rána známou louku a před námi se vynořuje cíl. Utrmácení, zabahnění, ale nadšení si s Badym vychutnáváme poslední rovinku, konečně se nám to letos podařilo, běžíme si pro první místo!
P: Na konci Velkých Hamrů mi dochází síly a už nezvládám držet tempo s Alčou. Navíc při společném průchodu cílem bych měla lepší umístění než ona a to by nebylo fér, když udávala celou dobu tempo a odtáhla nás až na 31. kilometr, takže moc díky, je největší čas se rozloučit.
J: Posílám zprávu Páje, která bojuje někde na trase s terénem a s přírodními živly.
P: „Psychicky“ podpořená smskou od Jirky z cíle se vydávám po příjemné cestě podél Kamenice, na jejímž konci dobýváme se Sagie úspěšně hrad Návarov. Dále nás pak vede zelená turistická značka, které se máme dle itineráře „kousek držet“. No, představu o „kousku“ máme asi každý jinou a mě toto slovo dostává opět do nejistoty. Obavy však zahání žlutá cedulka cyklostezky. Jdeme správně! Lávku dole u potoka spatřuji na poslední chvíli a je o pár metrů dál. Kdo by chodil až k ní? V botách už mám stejně mokro a tak hurá přes brod! :-)
J: Převlečen do suchého oblečení si objednávám na základně horkou čočkovou polévku, kuře s bramborem a dávám první pivo. :-)
P: Poslední stoupání je od organizátorů opravdová lahůdka. Pak ještě průchod malebnou osadou Trojáky a konečně tolik vytoužený cíl! I s blouděním jsme přežili 45 km (díky Janě Vodvárkové za měření), rozlámaní, unavení, ale spokojení a s umístěním na bedně!
A propós: Podle googlu má rozhledna na Černé studnici 91 schodů :-)
Výsledky:
MID 38 km, chodský pes
1. Alena Makovičková + Bessie, 8:08
2. Pavlína Janáková + Sangria z Gipova, 8:15
3. Rastislav Brykner + Cleo Magic Inferno, 9:15
4. Renda Kazda + Wuk a Eliáš Bryvilsár, 9:26
5. Jana Přibylová + Kazan z Dašického zátiší, 10:56
6. Libor Bolehovský + Argo z Majklovy zahrady, 10:59
7. Pavel Bolehovský + Xavi Bryvilsár, 11:00
8. Jan Houška + Atrey Magic Inferno, 11:01
9. Romana Deverová + Akim z Čermenský lesů, 11:07
10. Denisa Malá + Dustin Lužanské hvozdy, 11:08
MID 38 km, open
1. Jiří Zita + Bady, 5:50
2. Honza Špidlen + Tessa, 7:08
3. Jana Červinková + Arina, 8:48
4. Helena Červinková + Punťa, 8:49
5. Jakub Svoboda + Anuk, 9:08
6. Marie Vágenknechtová + Zicora, Alaia, 9:58
7. Veronika Holcová + Jimiyu, 10:18
8. Jana Suchardová + Doktor Srdcové eso, 10:54
Fotky
Foto Jirka + Bady příchod do cíle ZDE.
Foto Pája + Sagie příchod do cíle ZDE.
Foto Jirka + Bady na bedně ZDE.
Všechny fotky organizátorů ZDE.
Fotky uživatelů vitacanina, chlupin, dustin2011 a Rendy Kazdy.