První rok na A3Ch
Dne 27.1.2019 jsme s Berrym splnili první zkoušku LA3, abychom splnili podmínky pro udělení titulu A3Ch, bylo potřeba splnit minimálně další dvě do 27.1.2020. Celý rok na dvě zkoušky? To je přece spousta času... Ale druhou splněnou jsme si zapsali až 3.11.2019 a začalo jít do tuhého. Ještě 3 měsíce a stačí jen jedna, jediná zkouška bez trestných bodů s umístěním do 3. místa. Jezdili jsme kam se dalo, ale jezdit každý víkend nelze a tak jsme odškrtávali zkoušku po zkoušce, kdy jsme se smolně diskvalifikovali nebo udělali nějakou chybku, která nás o splněnou zkoušku připravila. Navíc v našem oblíbeném Terezíně se letos nedařilo vůbec, Berry to tam pojal hodně zvesela a vymýšlel nevymyslitelné :-D Najednou byl leden a napětí stoupalo, do karet nám hrálo, že se se zkouškami v našem okolí roztrhl pytel! Ale o čem bychom vyprávěli, kdyby to nebylo ještě o něco napínavější. A tak si Berry v neděli 12.1. podvrknul prst... Stav se ale den ode dne zlepšoval, nicméně dvoje dvojzkoušky jsme zrušit museli. 21.1. jsme vyrazili na Kladno vyzkoušet, zda je již vše v pořádku. Prst držel, Berry nekulhá, hurá! Čekali nás dva krásné parkury od Péti Vyplelové. První běh a druhá skočka padá, samozřejmě moje chyba, druhý běh čistě, ale nervozita udělala své, nestíhala jsem, běh nebyl plynulý a od splněné zkoušky nás dělilo 3,69 s za čas! O víkendu nás čekali další 4 pokusy, v případě nesplnění by se nám celá tříletá lhůta posunula až na 3.11. a tak jsme jeli bojovat, já s kašlem a k rozhodčím, kteří vám to rozhodně nedají zadarmo! V sobotu na Kladně u Petra Dostála první běh tyčka, pak ztráta rovnováhy na kladině a následný DISK za opravu, ale hlavně, že to Berrouš na té kladině ustál a nic se mu nestalo. Druhý běh a těžký úhel hned na druhé skočce - chyba a pak DIS. Čekal nás tedy obávaný Terezín a parkury Olgy Bazalové, první běh a terezínská klasika, Berry přelítnul houpačku, DIS za opravu a zbytek parkuru ve znamení - dělám si co chci. No upřímně, musel by se opravdu hodně snažit, protože s tím kašlem bych to těžko udýchala, ale víme, že snažit se umí! Po prohlídce druhého běhu jsem šanci na splnění přestávala věřit, ale co už, uděláme co bude v našich silách, když bude Berrouš vnímat, máme šanci to dát. Hóp, dva, slalom, čelo, tunel, out, hóp, sedm, tunel, stíhám záda, to jsem ani nečekala! Tunel, houpačka - STŮJ!, z houpačky out, každou skočku držím silou vůle, začínám být nervózní, nejistě posílám na další skočku, Berry točí kolem druhé bočnice, nevadí, rovnám ho na kladinu, nástupka nic moc, ale byla, sestupka ok, další out, tunel, další nebezpečný out vedle kterého lákala díra do tunelu. Áčko, out za áčkem, mozku dochází kyslík, blbě se točím a těžko posílám na další skočku, trochu se motáme, od odmítnutí nás dělí možná i jen několik centimetrů, Berry skáče, stahuji a posílám do tunelu, jsem ale pozadu, po krátkém rovném tunelu už jen skočka a dvoják v cíli. Nemám šanci tam být a Berry tohle neumí, do cíle musím běžet s ním naplno. Z posledních sil křičím jen VPŘED, VPŘED! Berry jen mrknul očkem, že běžím a bez zaváhání dal i ten dvoják! 22 překážek, 220 m a 55,13 vteřin stresu :-D Máme to a je o čem vyprávět, ale doufám, že ten další rok už si odběháme víc na pohodu a nebudu psát podobný příběh znovu. Tak za týden ještě jedny závody, jen tak, za odměnu a pak zasloužená pauza před letní sezonou. Díky všem za obrovskou podporu, moc si toho vážím! Agility zdar! ;-)