Zimní příprava na dogtrekkinogovu sezónu 2013
Ani přes zimu s páníčkem nezahálíme a pilně trénujeme na novou dogtrekkingovou sezónu. Vyrážíme do okolí Čelákovic i na výlety do vzdálenějších míst.
„Zima až na kost,“ říká se v jednom rčení. K hradu Kost jsme při naší prosincové túře v Českém ráji dorazili půl hodiny po startu a zima nám pak byla ještě dalších dvacet čtyři kilometrů do cíle, tak nevím, jestli by se spíše nehodilo „Ani psa bys nevyhnal.“ Navštívili jsme místa známá z filmu Jak dostat tatínka do polepšovny, pod sněhem vypadala trochu jinak, než v hřejivé letní komedii. Ale mě stejně ze všeho nejvíce zajímala vysoká zvěř, ta se kolem nás míhala v klidné opuštěné krajině celou cestu a přímo vyzývala k tomu, abych páníčkovi aspoň jednou utekl.
Čas okolo Vánoc tráví většina psů doma. Začíná vánoční televizní program plný pohádek a je třeba starostlivě hlídat, jestli náhodou nespadne ze stolu nějaké to cukroví. Toho všeho jsem se musel zříct a vyrazit 23. prosince na další výlet. Místo pohádky nás hned po ránu čekal horor s Českými drahami. Dodnes přemýšlím, jestli zvítězilo dobro nad zlem nebo naopak. Kvůli zpožděné lokálce z Nymburku nám ujel vlak z Mladé Boleslavi do Starých Splavů. Stáli jsme před nádražím, šíleně chumelilo a příjemná myšlenka, že bychom se mohli vrátit domů, byla čím dál tím více reálnější. A opravdu se naplnila, jen trochu v jiné podobě. Během třiceti osmi kilometrové cesty chumelenicí a deštěm podél Jizery z Mladé Boleslavi do Čelákovic jsem přemýšlel nad tím, jak mohou být přání z hlediska špatného definování ošidná. Můj výraz na této fotce (viz. ZDE) hovoří za vše.
Dva dny před Silvestrem jsme navštívili Kokořínsko. Počasí bylo sice mrazivé, ale sluníčko svítilo a v lesích v okolí Housky a Starého Bernštejnu bylo nádherně. Večer nás tlapky dovedly až k Máchovu jezeru, kde páníček řekl: „Pojď, to musíš vidět, sem se jen tak nedostaneš, tady mají psi normálně omezený přístup.“ A dovolil mi proběhnout se po krásné, dlouhé, písečné pláži. Nutno však dodat, že teplota klesla pod nulu a celou hladinu jezera obepínal led.
Možná vám přijde, že si pořád na něco stěžuji, ale to je takové to klasické psí remcání a odmlouvání, jen aby se neřeklo. Ve skutečnosti, když už jsem venku, tak si to naplno užívám, o čemž se můžete přesvědčit ve fotoalbech: ZDE
Už teď se těším, až poměřím síly s ostatními psími kámoši na prvních letošních dogtrekkingových závodech.
Váš Bady